Dobrý den,
Pokud mě sledujete na Instagramu (což je velmi pravděpodobné, protože jinak netuším, jak jste na můj blog zabloudili) tak víte, že jsem poslední dva týdny letošních prázdnin strávila ve Švýcarsku. Zasypavala jsem vás fotkami a nepřestanu s tím ani zde, protože Švýcarsko je určitě země, co si zaslouží aby se o ní vědělo.
Jako první bych chtěla říct, ze Švýcarsko je zemí mnoha tváří. Což se dá očekávat, když se zde mluví rovnou čtyřmi jazyky: němčina, francouzština, italština a retoromanstina. Co jsem, ale opravdu nečekala jak silný bude tento rozdíl i v kultuře. Díky těmto rozdilnostem jsme mohli navštívit francouzské Lausanne s lidmi, co neumí ani slovo anglicky a s pravou přímořskou atmosférou. Vysoké německé hory s mrazivými rány a italské ospale městečko s dokonalou pizzou a Italy s cappucinem.
Vezmeme to, ale postupně.
Jako první jsme navštívili Zurich. Toto bylo moje přání od té doby, co jsme se rozhodli ze pojedeme do Švýcarska.
Město je to krásné, ale oba jsme se s tátou shodli, že z celého našeho putování to byl nejslabší článek.
Odtud jsme se přesunuli k jezeru Brienzersee do vesnice Brienz. Skončili jsme v opravdu krásném kempu, který se pyšnil pěti hvězdami (a cena tomu také odpovídala :D), ale tak jsme na dovolené ne? :)
Asi třicet metrů od auta jsme měli výhled na toto nádherné jezero. Takto čistou vodu jsem viděla asi poprvé v životě.
Další den jsem vstala docela brzy. Nejdříve jsem je prošla kolem jezera a pak si zacvicila jógu. Byl to skvělý start dne, ale potřeba říci, že po zbytek dovolené už mi nikdy nevyšel. Ať už kvůli počasí, únavě, pozorujich sousedům nebo kručení v žaludku :D. Až se táta probudil (asi kolem desáté) vyrazili jsme do města Interlaken, které, jak už název napovídá, se rozkládá mezi dvěma jezery.
Bylo to malé městečko s drahými obchody a úžasnou atmosférou. Opravdu moc se nám zde líbilo.
Zpět do kempu jsme se vydali po druhé straně a celkem najeli nějakých šedesát kilometrů.
Naplánovali jsme plán na příští den a vděčně padli do peřin (ano, máme tu peřiny a polštáře :D)
Příští ráno vstáváme v sedm a vydáváme se na zhruba ctyrhodinovy vyšlap na Planal, což je první stanice zdejšího horského vláčku (původně jsme mysleli, že bychom se možná svezli, ale cena nám už připadala opravdu přehnaná a nohy máme svoje :))
Naskytla se nám krásná panoramata na okolni krajinu i obě jezera a my bolavych nohou rozhodně nelitovali.
Do kempu jsme se vrátili někdy kolem třetí hodiny odpoledne a rozhodli se vyrazit dále.
Plán jsme předem žádný neměli a tak padlo rozhodnutí na město Lausanne u Ženevského jezera.
Zpočátku to vypadalo všelijak, ale nakonec jsme úspěšně našli kemp asi deset kilometrů od Lausanne, kde paní majitelka uměla pouze francouzsky, ale také jsme se nějak domluvily :)
Příští den jsme vyrazili na kole do Lausanne.
Tady jsem se opravdu cítila jako ve Francii u moře. Napomáhalo tomu i Ženevském jezero, které je opravdu veliké a klidně bych ho považovala za moře. Francouzština přítomná všude kolem, teplo a plno turistů. Kdo potřebuje Itálii nebo Chorvatsko? ;)
Plány naši cesty jsme vymysleli ze dne na den a jako další bod jsme vybrali Matterhorn. Samozřejmě ne jeho vrchol ;) , ale městečko Zermatt, které leží pod nim.
Nakonec jsme zůstali v kempu ve městě Täsch (vzdálené 6 kilometru od Zermattu), protože, jak jsme zjistili, do Zermattu mají až na místní obyvatele auta vjezd zakázán (zdejší obyvatele si o tom rozhodli a také ve městě jezdí pouze elektromobily).
Ještě ten den jsme se šli pěšky podívat do Zermattu (vedla tam krásná turistická stezka) a toto město nám učarovalo. Bylo to přesně to, co máme rádi. Ne příliš velké, dřevěné, plné místních obchůdků (hlavně se sportovním vybavením, což mi rádi), kaváren a nad tím vším se ční velké hory.
Na každém místě, kam jsme přijeli jsme si jako první sehnali mapku okolí (zdarma v každém infocentru, nebo většinou i přímo v kempu či hotelu), kde jsou vyznačené turistické trasy i se vzdálenostmi a časy. Doporučuji to i vám :) opravdu to ulehčuje život.
Díky této mapě jsme se další den rozhodli vydat k Schwarzensee.
No co si budem…….bylo to hodně do kopce :D
Za normálních okolnosti, bych ze sebe asi měla dobrý pocit, ale zrovna ten den, co jsme se tak pomalu trmáceli nahoru se zde běžel ultramaraton…..
To nám pak pěkně klesla brada, když nás míjeli maratonci a kopce zvladali neuvěřitelnou rychlosti. Myslela jsem si, že mám docela dobrou kondici.
Tak asi nemám :D
Odpoledne padlo za odměnu cappucino ve zdejší kavárně. (Další fakt z naši cesty! Po návratu domu asi budu potřebovat káva detox :D)
Nevím jestli to bylo sluníčkem,nebo proste jen únavou, ale večer jsem si v sedm hodin lehla a až do rána nevstala :D
Popravdě to ale až tak růžové nebylo. Opravdu mi celkově nebylo moc dobře a dost jsme se bála, abych se neprobudila s teplotou. Naštěstí to ze mě asi vyhnal noční mráz :D
pokračování příště :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat