#norsko - první dny na cestě

Hezký den přeji.

Děkuji, že jsme se rozhodli navštívit tuto stránku a přečíst si o naší dovolené v Norsku.

Proč Norsko?

Téměř každý rok jsme jezdili někam do tepla a tak jsme chtěli změnu. Mezi severskými zeměmi bylo Norsko jasnou volbou

Kdo jel?

Abych předešla možným dotazům (jakoby to někoho zajímalo )co znamená „my“. Jeli jsme jen dva, já a můj nevlastní táta (Miloš)

Jak jsme cestovali?

Nechtěli jsme se na nic a na nikoho vázat. Máme Multivana (pokud neznáte auta stejně jako já tak je to dodávka, která má rozložitelné zadní sedadla na postel) a tak jsme spali po kempech, na parkovištích…..jak nám to vyšlo a podle potřeby sprchy :-)

13.8

Cesta nezačala úplně podle plánu a odjezd jsme byli nuceni odložit kvůli menším zdravotním problémům (černý čaj a rohlík k snídani, obědu i večeři). Naštěstí nám to příliš nenarušilo naši cestu a místo v pátek večer jsme odjeli v sobotu ráno. Z Brna jsme vyráželi za deštivého počasí a doufali, že si ho nepovezeme až do Norska. 

Cesta probíhala relativně bez problémů (i D1 nás překvapila a nepotkali jsme žádnou zácpu). Jednotvárnou cestu jsme prokládali kratšími zastávkami na protažení noh a doplnění nafty :-D (i auto potřebuje nějaké živiny…..ale s makry si nejsem jistá). Jedna z příjemných zastávek na přání byla do německého DM a Biomarktu. No co si budeme povídat. Pro mě ráj na zemi. Kdybych měla bezednou peněženku eura by se sypala horem spodem. I přesto, že takovou kouzelnou peněženku nemám (všechno jednou bude :-D) neodolala jsem a vyzkoušela pár věcí, které v česku nenajdete (nebo i najdete, ale já je nikdy neměla a za ty eura vypadá vše levnější :-D).

Komplikace nastaly až před Hamburkem. Na dálnici nás zastavila kolona. Nejdřív jsme stáli deset minut, třicet, padesát, hdinu, hodinu a půl…..Nebudu vás napínat. Po pěti hodinách jsme to vzdali a na nejbližším parkovišti, na které jsme se dokodrcali to na noc zabalili. Po prvním dnu stráveném v autě jsem padla a spala jako zabitá.

(skluz 300 km oproti plánu)

14.8

Budíky byly nastavené na pátou. Chtěli jsme dohnat skluz z předešlého dne. Jak ale všichni víme, co jsou prázdniny a tak se vstávání posunulo o dvě hodinky a vyjeli jsme někdy okolo osmé. 

Upřímně nikdy bych neřekla, že se mi v auře bude spát lépe než v mé vlastní posteli. Den probíhal stejně jednotvárně jako ten předešlý a mně už ta dlouhá cesta trochu lezla na mozek. Většinu cesty jsem si četla (táhnu s sebou 5 knížek a čtečku) nebo koukala před sebe, protože kolem dálnice toho opravdu není moc k vidění.

Někdy po poledni jsme přejížděli přes obrovský most ……….. ze „suchého“ Dánska do „mokrého“ Dánska. Při pohledu na ty mohutné pilíře skutečně nechápu, jak to někdo mohl postavit. Zhruba po další hodině a půl jsme dojeli do prvního bodu naší cesty. Do Kodaně. 

Upřímně nevím, co jsem čekala. Popravdě asi nic moc. Jistě o Kodani jsem slyšela, vím že je hlavní město Dánska a to je asi tak všechno. Nemluví se o žádných památkách ani se nevychvaluje jako skvělá turistická zastávka. A to je podle mě škoda (nebo možná dobře a aspoň tam není tak moc lidí). Přesto, že jsme na prohlídku Kodaně měli pouze nějaké dvě a půl hodiny (Chtěli jsme tento den ještě stihnout přejet švédské hranice) stihli jsme projít většinu významných míst. Byli jsme u královského paláce, zábavního parku Tivoli prošli jsme si hlavní třídu a pokochali se krásou starého přístavu. 

Kodaň na mě dýchala svou atmosférou a já ji vítala plnými doušky. Jistě, ani tady nechyběly nějaké ty davy Japonců s fotoaparáty a selfie tyčemi. I přesto na mě Kodaň nepůsobila komerčním dojmem a zdejší atmosféra dánského města určitě stojí za zastávku.

 

Z města jsme se dostali během chvilky a přes vodu i pod vodou (dlouhý tunel pod mořem navazuje na dlouhy most nad mořem J) jsme dorazili do Švédska. Trochu nás zaskočilo, že na švédských hranicích kontrolovali každé auto. I Nory a Švédy, což není až tak obvyklé. Mladá černoška, která nás zastavila se tvářila hodně přísně a evidentně to brala velmi vážně. V tuto chvíli nastal trapas celého dne, když jsme zjistila, že mám už rok prošlí pas. Ještě že máme ty občanky!

O švédsku vám toho moc nepovím, neboť jsem do půl hodiny po přejezdu hranic usla. Stihla jsem ještě vyfotit krásný západ slunce.

15.8

Vstávali jsme kolem osmé. Rychle se nasnídali a pokračovali v cestě. Na pumpě jsme už začali porovnávat ceny a upřímně…….je to tak hrozné jak jsme čekali J Kafe za stovku, bageta za 150 Korun. Vítejte ve Švédsku.

Před norskými hranicemi jsme měli trochu obavy, aby nám prošla občanka a nepotřebovali jsme pas. Už jsem vymýšleli náhradní plán místo Norska Švédsko, ale báli jsme se zbytečně. Sice nás strážník kontroloval aspoň pět minut (asi jsme se mu moc nezdáli v tom černém autě ), ale nakonec nás pustil s úsměvem a milým „Have a nice day.“

K Oslu jsme dorazili kolem druhé hodiny a chtěli se ubytovat v kempu. Úspěšně jsme ho našli, ale bohužel…..kemp byl od června 2016 mimo provoz. V Norsku ale platí nepsané pravidlo, že můžete stát i přespat kdekoliv, pokud se nezdržíte déle jak 48 hodin. Tudíž jsme zaparkovali asi 10 kilometrů od Osla na hezkém odpočívadle hned vedle pláže (kde jsme tedy měli přístup k vodě i toaletám). 

ano....opravdu je to v Norsku :-D

Po dvou dnech strávených v autě už jsme se chtěli nějak protáhnout a tak jsme se rozhodli, že obkoukneme Oslo, ať příští den víme, kam vyrazit. Původní plán byl jet na kole, ale nakonec jsme zvolili variantu posvých. Že to nebyl úplně dobrý nápad po dvou dnech strávených v autě jsme zjistili asi po hodině a půl chůze. Další nepříliš milá věc byla, že jsme čekali hezkou, klidnou cestu podél vody až do Osla, ale cyklostezka po které jsme šli vedla kolem hlavního tahu na do centra. Na kole by to bývalo jistě lepší, ale i tak jsme do Osla dorazili. Chvíli jsme následovali cedule směr centrum, ale nakonec jsme to otočili a nechali to na zítra (pomyšlení na to, že to máme zase ještě znovu nějakých 12 kilometrů k autu nás přesvědčila). 

Po příchodu jsme si udělali první teplé jídlo od začátku cesty (rýže, fazole, koření, sůl, cibule) a chutnalo to skvěle (aneb když je hlad…).

Večer jsme si šli ještě na chvíli sednout k vodě. Už nebylo takové teplo a tak jsem si vzala teplejší mikinu. Při pohledu na Nory ráchajících se ve vodě jsem se cítila trochu trapně.

To bude pro dnešek vše :-) 

PS. V dalším článku se můžete těšit na Oslo a cestu k fjordům :-)