Můj posledni příspěvek, který jsem si ve vydala vcera, ale byl napsaný tři měsíce před maturitou vás nechává v docela napínavé situaci, pokud se zajímáte o moji budoucnost. Tak ja vas nebudu dlouho napíná a řeknu vam,že maturita dopadla úspěšně. Což jsem (naprosto uprimne) v hloubky duše věděla, že se stane, jelikož jsem si říkala, ze po těch čtyřech letech učení, me snad učitele nenechají rupnout i kdyby o bylo uplne strašně.
Uff az ted mi dochází, jak tento článek asi bude muset být dlouhý
Tak nenechali a ani stašné to nebylo. Musím se přiznat, že jsem asi byla docela sport a opravdu hodne jsem se učila. S přestávkami skoro cele dny (az na vyjimky) cele dva týdny. NEŘÍKÁM, ŽE JE TO POTŘEBA A ZE JE TO JEDINÁ CESTA, JAK ZVLÁDNOUT MATURITU, ale mně se platila a podruhé bych udělala všechno uplne stejne (dobře, možná bych se podívala i na tu angličtinu dříve než den předem, abych pak nemusela byt zbytečně vystresovana).
Abych to zkrátila, matutitní týden byl pro mě naprosto skvělý zážitek. Maturovala jsem hned v pondělí, takze to měla za sebou mezi prvními. Šprtsky jsem mela samé jednička a po zbytek týdne chodila do školy podporovat ostatní a užívat si posledni dny na bigy (můj gympl).
Maturák byl paráda, předávání vysvědčení bylo skvělý, loučení bylo dojemné a hezké. A potom to všechno začalo. Jízda jménem pomaturiní prázdniny. Naprosto upřímně jsem nečekala, jak to nakonec všechno dopadne a jak moje nejdelší volno v život proběhne. A ted zpětné jsem neuvěřitelně Stastna jakým směrem se všechno událo a jak to nakonec dopadlo.
Abych to vzala popořadě. Njedříve jsem jela na týden sjíždět Vltavu se svoji (nyní už bývalou) třídou. počasí nám dopadlo úplně skvěle, společnost výborná, plno smíchu, zážitků a zábavy. Po návratu jsem strávila doma jen pár dní a vyrazila na výlet po pobaltí. Taky další ze zážitků, který si ponesu ještě hodně dlouho. Dalo mi topocit svobody a dospělosti. A určizě me to nakoplo k dalšímu cestování. Takže Adi moc ti děkuji, že jsi mě vzala s sebou. Po návratu proběhla rychlá hurá akce a já odletěla (relativně spontáně) do Paříže, kde jsem prožila skvělé čtyři dny v domě milionářů kousek od Eiffelovi věže. Zkrásných ulic Paříže rovnou do pracovního nasazení na příměstský tábor (kde jsem vlastně původně vůbec neměla být). Skvělé dva týdny. A hlavně mi daly tolik možností a tolik neuvěřitelých pocitů a zkušeností, že za ně budu vděčná asi do konce života. Soustředění v Polsku na skalách. A má opět objevená láska k lezení. Oprvadu jsem si to zamilovala a našla zpět cestu k tomuto neuvěřitelně skvělému sportu. A také podle toho vypadaly další týdny :-)
Další příměstské tábory, dovolená s rodinou, první 7a na OS (juj) a spousta prolezených hodin a prstů. Možná jsem se stihla i zaláskovat a potom opět pomalu prozřela. Bolelo to hodně a stejně jako jsem některé dny celé prosmála, tak některé jsem probrečela. Ale asi to k tomu prostě patří. Našla jsem nové přátele a díky tomu získala spoustu nových možností.
A začalo září. A já měla poslední dva týdny prázdnin před sebou. Kdyvych měla říct jednu věc, která by tyto dny definovala, tak by to bylo lezení. Téměř každý den. A forma je taky mnohem lepší než byla :-D Možná nejlepší, co kdy byla......
A skočila jsem z mostu. Jištěná. Do lana. Čtyřikrát. A bylo to boží. Bylo to skvělé. Bylo to odvážné. Bylo to adrenaliové. A já si to asi zamilovala (z čehož moji prarodiče nejsou dvakrát nadšení :-D).
A ted' tu sedím a začínám se bát. Bojím se práv. Bojím se toho, co příjde. Bojím se, že mám špatný obor, že mám špatnou školu, že mám špatnou fakultu. Že nejsem tam, kde bych měla být. Ale to se pravděpodobně velmi brzy dozvím.
