#norsko - Oslo a největší díra světa

Zdravím s novým článkem :-) nebudu to natahovat a vrhneme se na to.....cesta pokračuje!

16.8

Ráno mě stálo půl hodiny přemlouvání, než jsem donutila k tomu vstát dát si banán napít se obléct se obout boty a vyrazit se proběhnout. Představa běhu za chladného rána kolem klidné vody oslovského fjordu, mě nakonec skutečně vytáhla z teplého spacáků. Netuším, kolik jsem uběhla (ale moc to vážně nebylo :-)), ale běh jsem prokládala kliky a sklapovačkami na lavičkách, které jsem potkala a celkově mě tento ranní #workout :-) zabral asi půl hodiny a přinesl mi skvělý pocit.

tohle jsem jedla celé dva týdny :-D a každé ráno na to měla zase chuť

 Po snídani jsme se vydali tentokrát na kole na celý den do Osla.

Už jsem se opravdu nemohla dočkat, protože už jen to málo co jsem viděla předešlý den, mě uchvátilo. A opravdu Oslo je nádherné moderní město, v kterém bych si dokázala představit žít. Jak jsem byla nadšená z Kodaně, tak Oslo ji převálcovalo na plné čáře. Fotky mluví samy za sebe.

Na co je potřeba se připravit jsou ceny a ne pouze v Oslu, ale v celém Norsku. Norsko patří mezi nejbohatší země Evropy, od toho se odvíjí jejich platy a tím i ceny. Pokud se budete dívat po cenovkách, možná vás překvapí, že ceny jsou stejné jako u nás. Možná trochu vyšší. Nesmíte ovšem zapomenout, že jsou v norských korunách a tak je potřeba sumu vynásobit třemi :-)

Celý den bylo krásné počasí a fotky potom vypadají o to lépe.

Kola jsme nechali stát u nově postavené opery a centrum si prošli po svých.

:-) co dodat

to je ona :-) opera

výhled od opery na Oslo

U hlavního nádraží Oslo S jsme si na informacích (informace a informační tabule najdete v Norsku na každém kroku) vzali mapu a vyrazili po hlavní tříde Karl Johans Gate.

Vede kolem katedrály Domkirke a míjí parlamentní budovu.

katedrála

Pokud pokračujete dále do kopce dorazíte přímo ke královskému paláci, ležícího v parku Slottsparken. Park je volně přístupný návštěvníkům a tak si pod královskými okny hrálo hned několik školek.

královský palác

 Rozhodli jsme se navštívit Historické museum, které se nachází hned vedle parku (cena 80 norských korun pro dospělého – děti jsou do 18 let). Velmi zajímavá byla vikingská expozice. Museum je třípatrové a nějaký čas tam určitě strávíte (lepší je umět anglicky, pokud angličtinu úplně neovládáte nebudete někdy úplně tušit na co se díváte :-)).

Přes přístav Aker Brygge jsme došli zpět k opeře a kolům.

V Oslu jsme chtěli navštívit ještě jedno místo a to Museum vikingských lodí. To se ovšem nenacházelo v centru, ale na poloostrově Byrgdoy asi 30 minut na kole od opery (na kole to byla příjemná cesta, ale pěšky by to byla skutečně dálka, proto případně když není možnost jet na kole, doporučuji svézt se busem).

Do pár bodů shrnu to, co se mi na Oslu skutečně líbilo:

- čistota – všude bylo opravdu čisto a tím nemyslím jen odpadky, které skutečně byly pouze v popelnicích, kam patří, ale i chodníky, silnice, budovy, okna. Vše vypadalo jako nové. Nikde žádné grafity a skvrny od bůhvíčeho. Člověk se nemusel bát sednout na jakoukoliv lavičku :-)

- cyklostezky – nemohu říci, jak je to po celém Oslu, ale tam kde jsme se pohybovali my byly všude vytvořené cyklostezky vedle silnic. Vlastně kolo měla svůj vlastní pruh na silnici i vlastní semafory. Potřeba říci, že Norové toho hojně využívají a cyklistů zde bylo mraky (a kola od 100 tisíc výš :-D)

-moderní budovy a architekrura

-ochota mluvit anglicky – nikde nebyl nejmenší problém domluvit se angličtinou

-atmosféra – asi ani neumím popsat jak Oslo působí slovy…..rozhodně ho navštivte a poznáte :-)

Někdy okolo sedmé jsme se vrátili zpět k autu. Uvařili večeři a začali vymýšlet kam dál.

no...vypadá to krásně ne? :-D

Přiznávám, že jsem houby plánovač a po hodině a půl nad mapou a průvodcem jsem prohlásila, že nevím kam jet. Všude je něco a my nemáme půl roku (bohužel).

když mě v noci vzbudilo.........toto na mě čekalo venku :-)

17.8

Dnes bylo přemlouvání k rannímu běhu ještě horší než předešlý den, ale představa celého dne prosezeného v autě mě vyhnala aspoň na chvíli :-) Po snídani jsme vše naházeli do auta a vyrazili k Lysefjordu, jednomu z nejkrásnějších fjordů v Norsku (prý :-D) konkrétně do malého městečka Lysebotnu, které leží na východním cípu zálivu. Navigace nám hlásí nějakých 400 km a předpokládaná doba příjezdu je 14:30.

Nejdříve jsme jeli po docela velké silnici E134. Tu jsme u města Amot opustili a dál se kodrcali horskou silničkou k našemu cíli (potřeba podotknout, že i malá norská silnička kdesi ztracená v horách je v lepším stavu než D1 :-D). 

Původní příjezd o půl třetí se nám posunul, neboť jsme zastavovali snad za každou zatáčkou kvůli fotkám a krásným výjevům, které se nám naskytly. Třikrát jsme si i vykoupaly nohy a jednou došlo i na plavky (ale nakonec zůstaly suché :-D).

snaha o uměleckou fotku :-D (#snahabyla)

Přejezd ze Suleskaru do cílového Lysebotnu byl skutečně zážitek a tato cesta stála i za komlikace, které nám později přinesla.

konečně jsem našla svou rodinu :-D

přehrada kdesi v horách....proč ne?

voda tam byla neuvěřitelně čistá (a studená)

připomínalo mi to krajinu na měsíci :-D

 Po celou cestu se nás drželo krásné počasí, to ovšem nemohlo trvat věčně a po zahájení klesání do údolí fjordu k Lysebotnu jsme sjeli do husté mlhy. V Lysebotnu se trochu protrhala, ale stále to nebylo ideální v porovnání s počasím celého dne.

míříme pod mlhu

Já, jako spolujezdec, jsem si užívala i cestu dolů (obzvláště nadšená jsem byla ze starého kilometrového kamenného tunelu), ale Miloš byl rád, když jsme se po spletitých serpentýnách konečně dostaly do města.

Město je opravdu nadnesený popis. Když tak přemýšlím, v našich rozhovorech vícekrát padla věta „Největší p*del světa“ :-D A překvapení pokračuje. Silnice tu končí. Nebo její pevná podoba. Končí nájezdem na molo a dále vás může přes vodu přepravit loď (pro zájemce zhruba 450 norských korun za jednu cestu). Tento malý zádrhel nás mírně překvapil, ale zatím jsme se tím příliš nezabývali a šli si zaplatit kemp. Moje šetřící srdíčko (pche....jako bys něco takového měla :-D)trochu poposkočilo při ceně za jednu noc, ale co naděláme. V Lysebotnu více kempů nenajdeme :-) Sprcha byla více než příjemná a večer jsme si šli lehnout s plnými žaludky a spokojeně čistí.

Lysefjord

Pokud jste došli až sem, tak gratuluji :-) bylo to trochu náročnější co se týče fotek, ale bylo mi líto vám je neukázat
Příště o našem výletu na Kjerag který byl více psychický než fyzický :-)

#norsko - první dny na cestě

Hezký den přeji.

Děkuji, že jsme se rozhodli navštívit tuto stránku a přečíst si o naší dovolené v Norsku.

Proč Norsko?

Téměř každý rok jsme jezdili někam do tepla a tak jsme chtěli změnu. Mezi severskými zeměmi bylo Norsko jasnou volbou

Kdo jel?

Abych předešla možným dotazům (jakoby to někoho zajímalo )co znamená „my“. Jeli jsme jen dva, já a můj nevlastní táta (Miloš)

Jak jsme cestovali?

Nechtěli jsme se na nic a na nikoho vázat. Máme Multivana (pokud neznáte auta stejně jako já tak je to dodávka, která má rozložitelné zadní sedadla na postel) a tak jsme spali po kempech, na parkovištích…..jak nám to vyšlo a podle potřeby sprchy :-)

13.8

Cesta nezačala úplně podle plánu a odjezd jsme byli nuceni odložit kvůli menším zdravotním problémům (černý čaj a rohlík k snídani, obědu i večeři). Naštěstí nám to příliš nenarušilo naši cestu a místo v pátek večer jsme odjeli v sobotu ráno. Z Brna jsme vyráželi za deštivého počasí a doufali, že si ho nepovezeme až do Norska. 

Cesta probíhala relativně bez problémů (i D1 nás překvapila a nepotkali jsme žádnou zácpu). Jednotvárnou cestu jsme prokládali kratšími zastávkami na protažení noh a doplnění nafty :-D (i auto potřebuje nějaké živiny…..ale s makry si nejsem jistá). Jedna z příjemných zastávek na přání byla do německého DM a Biomarktu. No co si budeme povídat. Pro mě ráj na zemi. Kdybych měla bezednou peněženku eura by se sypala horem spodem. I přesto, že takovou kouzelnou peněženku nemám (všechno jednou bude :-D) neodolala jsem a vyzkoušela pár věcí, které v česku nenajdete (nebo i najdete, ale já je nikdy neměla a za ty eura vypadá vše levnější :-D).

Komplikace nastaly až před Hamburkem. Na dálnici nás zastavila kolona. Nejdřív jsme stáli deset minut, třicet, padesát, hdinu, hodinu a půl…..Nebudu vás napínat. Po pěti hodinách jsme to vzdali a na nejbližším parkovišti, na které jsme se dokodrcali to na noc zabalili. Po prvním dnu stráveném v autě jsem padla a spala jako zabitá.

(skluz 300 km oproti plánu)

14.8

Budíky byly nastavené na pátou. Chtěli jsme dohnat skluz z předešlého dne. Jak ale všichni víme, co jsou prázdniny a tak se vstávání posunulo o dvě hodinky a vyjeli jsme někdy okolo osmé. 

Upřímně nikdy bych neřekla, že se mi v auře bude spát lépe než v mé vlastní posteli. Den probíhal stejně jednotvárně jako ten předešlý a mně už ta dlouhá cesta trochu lezla na mozek. Většinu cesty jsem si četla (táhnu s sebou 5 knížek a čtečku) nebo koukala před sebe, protože kolem dálnice toho opravdu není moc k vidění.

Někdy po poledni jsme přejížděli přes obrovský most ……….. ze „suchého“ Dánska do „mokrého“ Dánska. Při pohledu na ty mohutné pilíře skutečně nechápu, jak to někdo mohl postavit. Zhruba po další hodině a půl jsme dojeli do prvního bodu naší cesty. Do Kodaně. 

Upřímně nevím, co jsem čekala. Popravdě asi nic moc. Jistě o Kodani jsem slyšela, vím že je hlavní město Dánska a to je asi tak všechno. Nemluví se o žádných památkách ani se nevychvaluje jako skvělá turistická zastávka. A to je podle mě škoda (nebo možná dobře a aspoň tam není tak moc lidí). Přesto, že jsme na prohlídku Kodaně měli pouze nějaké dvě a půl hodiny (Chtěli jsme tento den ještě stihnout přejet švédské hranice) stihli jsme projít většinu významných míst. Byli jsme u královského paláce, zábavního parku Tivoli prošli jsme si hlavní třídu a pokochali se krásou starého přístavu. 

Kodaň na mě dýchala svou atmosférou a já ji vítala plnými doušky. Jistě, ani tady nechyběly nějaké ty davy Japonců s fotoaparáty a selfie tyčemi. I přesto na mě Kodaň nepůsobila komerčním dojmem a zdejší atmosféra dánského města určitě stojí za zastávku.

 

Z města jsme se dostali během chvilky a přes vodu i pod vodou (dlouhý tunel pod mořem navazuje na dlouhy most nad mořem J) jsme dorazili do Švédska. Trochu nás zaskočilo, že na švédských hranicích kontrolovali každé auto. I Nory a Švédy, což není až tak obvyklé. Mladá černoška, která nás zastavila se tvářila hodně přísně a evidentně to brala velmi vážně. V tuto chvíli nastal trapas celého dne, když jsme zjistila, že mám už rok prošlí pas. Ještě že máme ty občanky!

O švédsku vám toho moc nepovím, neboť jsem do půl hodiny po přejezdu hranic usla. Stihla jsem ještě vyfotit krásný západ slunce.

15.8

Vstávali jsme kolem osmé. Rychle se nasnídali a pokračovali v cestě. Na pumpě jsme už začali porovnávat ceny a upřímně…….je to tak hrozné jak jsme čekali J Kafe za stovku, bageta za 150 Korun. Vítejte ve Švédsku.

Před norskými hranicemi jsme měli trochu obavy, aby nám prošla občanka a nepotřebovali jsme pas. Už jsem vymýšleli náhradní plán místo Norska Švédsko, ale báli jsme se zbytečně. Sice nás strážník kontroloval aspoň pět minut (asi jsme se mu moc nezdáli v tom černém autě ), ale nakonec nás pustil s úsměvem a milým „Have a nice day.“

K Oslu jsme dorazili kolem druhé hodiny a chtěli se ubytovat v kempu. Úspěšně jsme ho našli, ale bohužel…..kemp byl od června 2016 mimo provoz. V Norsku ale platí nepsané pravidlo, že můžete stát i přespat kdekoliv, pokud se nezdržíte déle jak 48 hodin. Tudíž jsme zaparkovali asi 10 kilometrů od Osla na hezkém odpočívadle hned vedle pláže (kde jsme tedy měli přístup k vodě i toaletám). 

ano....opravdu je to v Norsku :-D

Po dvou dnech strávených v autě už jsme se chtěli nějak protáhnout a tak jsme se rozhodli, že obkoukneme Oslo, ať příští den víme, kam vyrazit. Původní plán byl jet na kole, ale nakonec jsme zvolili variantu posvých. Že to nebyl úplně dobrý nápad po dvou dnech strávených v autě jsme zjistili asi po hodině a půl chůze. Další nepříliš milá věc byla, že jsme čekali hezkou, klidnou cestu podél vody až do Osla, ale cyklostezka po které jsme šli vedla kolem hlavního tahu na do centra. Na kole by to bývalo jistě lepší, ale i tak jsme do Osla dorazili. Chvíli jsme následovali cedule směr centrum, ale nakonec jsme to otočili a nechali to na zítra (pomyšlení na to, že to máme zase ještě znovu nějakých 12 kilometrů k autu nás přesvědčila). 

Po příchodu jsme si udělali první teplé jídlo od začátku cesty (rýže, fazole, koření, sůl, cibule) a chutnalo to skvěle (aneb když je hlad…).

Večer jsme si šli ještě na chvíli sednout k vodě. Už nebylo takové teplo a tak jsem si vzala teplejší mikinu. Při pohledu na Nory ráchajících se ve vodě jsem se cítila trochu trapně.

To bude pro dnešek vše :-) 

PS. V dalším článku se můžete těšit na Oslo a cestu k fjordům :-)